Podívejme se na svazek č. 11 z roku 1959, nazvaný Vaříme na výletě a v chatě. Výborně zapadl do tehdejšího počínajícího trendu chataření a vůbec stolování v přírodě, které umožnily nové materiály v kuchyni, zejména plasty a hliník. Nádobí tak konečně začalo být lehké a nerozbitné, snadno omyvatelné, všeobecnou popularitu si získaly také termosky udržující teplotu pokrmů a nápojů po několik hodin. Objevil se také sériově vyráběný piknikový kufřík domácí výroby.
Také nabídka jídel se začala výrazně rozšiřovat o polotovary, dosavadní konzervy a skleněné zavařovačky doplnily plastové obaly, tuby, igelity a stanioly.
To vše mělo pomoci zkrátit dobu strávenou vařením na minimum a rozšířit čas určený k odpočinku v přírodě:
"Je ovšem skoro jisté, že přesto budou chaty, z nichž krásného slunného dne žena nevyjde ven, protože bude chystat vepřovou s knedlíkem a se zelím a odpoledne pro změnu stráví mytím nádobí. Avšak, když něco takového existuje, neznamená ještě, že to musí být rozumné. Tyto řádky jsou přímo určeny k tomu, aby se po jejich přečtení vzbouřily ženy proti tomu, jak se samy ujařmují." (s.3)
Sešit s radami pro vaření v přírodě měl tedy především přesvědčit o výhodách hotových jídel a polotovarů, převychovat, přivyknout a seznámit s aktuální nabídkou. Po těch téměř šedesáti letech mě velmi zaujaly seznamy hotových jídel a polévek v kostkách a konzervách, které byly tehdy - v roce 1959 - dostupné na trhu.
Sešity domácího hospodaření vydávalo nakladatelství Práce ještě i po revoluci v divokých devadesátých letech, konkrétně až do roku 1999, záhy na to celé nakladatelství zkrachovalo. Sídlilo na Václavském náměstí
OdpovědětVymazatPřesně tohle jsme měli na chalupě taky. Možná bych to tam ještě někde našel, pokud to táta při rekonstrukci nevyhodil. A k tomu jsme měli přesně i to vybavení na vaření v přírodě. Pamatuji si to, jako by to bylo včera a úplně cítím tu zvláštní zatuchlou vůni chalupy u vody, kterou si držela ještě dva dny po tom, co jsme jí zotvírali a vyvětrali. :)
OdpovědětVymazat