Pavilon v lázních Teplice nad Bečvou skrývá léčivý Jurikův pramen. Je to zajímavý příklad drobné architektury v bruselském stylu inspirované výstavními pavilony na EXPO 58 v Bruselu.
Dobová pohlednice ukazuje původní podobu pavilonu - stěny měly jemný pískový odstín, také rámy oken byly ze světlejšího materiálu.
V budovatelském městě Havířově se dodnes zachovalo veliké množství neonů. Některé jsou vzorně spravovány a jsou chloubou města, jiné pomalu dožívají a postupně mizí z fasád, občas po nich zůstane jen negativní otisk na omítce, nebo vůbec nic. Neony - fenomén šedesátých let, který dělal města většími a zářivějšími - se představují v ostrém poledním slunci. V Havířově - městě, v němž Budoucnost nebyl jen obchodní dům.
Série neonů nad obchody na Hlavní třídě. Jednoduché čtvercové písmo, jasná hesla.
Ze světelného ukazatele ke klubu Pavilon na Hlavní třídě zbyl jenom otisk v omítce.
Neony na společenském domě Lučina na Hlavní třídě také dosloužily. Celý dům - památkově chráněný - je v zoufalém stavu.
Naproti tomu protější bývalé kino Radost se může pochlubit zbrusu novým neonem á la 60. léta. Celá budova nedávno prošla vzornou rekonstrukcí. Nejdříve kino, potom kasino, dnes kulturní dům s galerií a restaurací.
Neon dožívá, občerstvení funguje.
Nejslavnější havířovský neon na rohovém domě Labužník - chlouba města už od 60. let. Nachází se na náměstí Republiky. V domě byla vyhlášená prodejna lahůdek s rychlým občerstvením. Dokonalý bruselský interiér vzal čert, neony byly opraveny v rámci nedávné (nepříliš zdařilé) rekonstrukce objektu. V přízemní samoobsluze se dodnes zachovala barevná bruselská dlažba z litého terrazza.
Původně zde byla rybárna, dnes jsou tu rybářské potřeby, neon slouží dál.
Havířovské scenerie na Dlouhé třídě.
Hotel Merkur stále funguje. Od roku 1969.
Nejkrásnější havířovský neon se nachází přímo na budově železničního nádraží. Okolní náletové dřeviny mu však přerostly přes hlavu, neboli: Havířov v květech.
Prostření k černé kávě pro více osob na větším kruhovém stole bez ubrusu. K ozdobě stolu je použito drobné plastiky od téhož výtvarníka, který je autorem moka soupravy, Jaroslava Ježka.
Prostření k černé kávě a likéru na malém konferenčním stolku. Porcelán "Brusel" autor Jar. Ježek, sklo L. Smrčková.
K lehké svačině s čajem a zákusky je prostřeno barevnými šálky na damaškovém ubrusu pastelové barvy.
Stůl prostřený k snídani pro čtyři osoby. Hladký porcelán se dobře uplatní na barevném ubrusu. Porccelán soubor "Cleopatra", košík na pečivo z prodejny ÚLUV, váza návrh O. Hendrychové.
Na tomto prostření pro dvě osoby si ověříme, jaká ušlechtilost je ve věcech prostých a jednoduchých. Ukazuje nám také jednu z možností, kdy lze postavit na stůl vysokou vázu s květinou. Porcelán tvar "Cleopatra" - Karlovarský porcelán, sklo L. Smrčkové, váza Jarosl. Ježka, pokrývky a podložky z prodejny ÚLUV.
Jaroslav Ježek navrhl také dětský jídelní soubor, který byl vyroven v národním podniku Karlovarský porcelán. Váza Slavoj Banset.
Moka servis Aurelia navrhl Jaroslav Ježek v roce 1967. Dekor s pseudolidovými motivy možná laikovi připomene slavný cibulák nebo vázičky z Klenčí.
Kávový servis Aurelia, Karlovarský porcelán, n.p., závod Lesov, návrh Jaroslav Ježek, 1967
Emauzský farní kostel v tyrolském Völsu vypadá jako porcelánová kubistická dóza od Pavla Janáka.
Navrhl jej v roce 1967 jeden z nejvýznamnějších rakouských poválečných architektů Josef Lackner (1931-2000) jako dřevostavbu pokrytou sádrovým štukováním a nabílenou vápnem.
Do čtvercového půdorysu s vyvýšenou prosklenou střechou v rozích vepsal nakoso druhý čtverec ploché dřevěné střechy nad lodí kostela. Ve čtyř rozích vepsaného čtverce se nachází oltář Panny Marie, hlavní oltář, křtitelnice a hlavní vchod.
Mobiliář kostela má jednoduché tvary a jednotný materiál - lakované dřevo.
