Šedesátiletá Claudia ze Staré Role

Už je to skoro patnáct let, co jsem tady na blogu publikoval dvě fotky servisu, který jsem tehdy čerstvě získal a zjistil o něm jedině to, že se jmenuje Claudia a vyráběl se ve Staré Roli. V katalogu k výstavě Jaroslava Ježka, který byl tehdy jako jeden z mála spolehlivých zdrojů k dispozici, o něm není žádná zmínka, a tak jeho autorství zůstalo neodhaleno.

Mezitím ale přišly nové zdroje informací a nyní je už příběh servisu Claudia daleko jasnější. Jaroslav Ježek jej navrhl pro starorolskou porcelánku v roce 1964, kdy se připomínalo 150. výročí jejího vzniku. Ježek při té příležitosti dostal za úkol vyvzorovat jednoduchý, moderní a univerzální tvar opouštějící tradiční historizující vzory a umožňující širokou škálu dekorů, od luxusních zlacených až po běžné razítkové. Měly se přitom využívat hlavně nové techniky, které se zrovna zaváděly do výroby, zejména šablonový sítotisk. Proto se také servis Claudia vyznačuje velkými hladkými plochami, připravenými na pokrytí různorodým dekorem.

V roce 1964 servis ještě existoval pouze jako prototyp a neměl obchodní název, ale někoho napadla výborná myšlenka využít přítomnosti mezinárodní herecké hvězdy Claudie Cardinalové (tehdy jí bylo 26 let) na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Nevím, zda za to něco dostala zaplaceno, nebo se to tehdy tak prostě dělalo, ale slavnou sexbombu CC se podařilo dostat do karlovarského Moseru (vyzkoušela si tam foukání do sklářské píšťaly) a také do prodejny Karlovarského porcelánu, kde jí byl slavnostně předán velký talíř z nové kolekce, který svým podpisem pokřtila. Claudia byla na světě.

Prototyp servisu, jehož kmotrou se stala známá herečka, zahrnoval zatím jen moka soupravu se zlatou linkou a zlatými iniciálami CC.

Další rok jezdil prototyp po výstavách a veletrzích, aby přitáhl pozornost zahraničních zákazníků. Mezitím Jaroslav Ježek ve spolupráci s modeléry pracoval na kompletním tvaru, jenž zahrnoval kávovou, čajovou, moka a jídelní soupravu. A také se zkoušely nové dekory. Na trh byl servis uveden v roce 1966.

Nový servis byl velkým článkem představen v časopise Czechoslovak Glass Review (číslo 3/1966, s. 70-75), odkud také čerpám informace a dobové fotografie. V následujících číslech vyšlo hned několik reklam:

Claudia nepatří mezi výstavní kusy, na které by se prášilo ve sběratelských vitrínách. Byl určen k používání a jeho užitné vlastnosti dostaly přednost před spektakulárním zjevem Ježkových návrhů z raně pobruselské éry. Ani očekávané sítotiskové dekory nakonec žádnou velkou díru do světa neudělaly, držely se spíše při zemi. Jako příklad standardní dobové produkce šedesátých let si jej ale stojí za to připomenout, když už má ty šedesátiny.

Generace Brusel: deset stoletých

Fotografické ohlédnutí za uplynulou výstavou od fotografky Terezy Valner, které tímto děkuji.

Výstava byla otevřená pouhých 12 dní, ale našla si na ni cestu spousta lidí. Snad jsme tedy důstojně a zajímavě připomněli životy a dílo deseti osobností českého designu, které by v posledních měsících oslavily 100. výročí narození. 

Výstava se konala za podpory statutárního města Olomouce a v nápadité instalaci studia Mimokolektiv v prostorách historické oranžerie ve Smetanových sadech v Olomouci. Více o výstavě zde.

Generace Brusel: deset stoletých

 Srdečně Vás zvu na výstavu, která proběhne v rámci Olomouc Design Days v krásných prostorách historické oranžerie ve Smetanových sadech.

Výstava ke 100. výročí narození deseti osobností českého designu skla a keramiky představí příslušníky „generace Brusel“, narozené v letech 1923 a 1924.

Budou představeny práce manželů Mileny a Slavoje Bansetových, Jiřího Černocha, Jitky Forejtové, Václava Hanuše, Pavla Hlavy, Josefa Hospodky, Jaroslava Ježka, Věry Liškové a Marie Rychlíkové.

Výstava potrvá pouhých 12 dní, tak si ji nenechte ujít. Pokud byste se chtěli setkat osobně, zvu Vás na vernisáž nebo na některou z komentovaných prohlídek. Spoustu věcí už znáte z mého blogu, ale naživo jsou tyhle věci mnohem zajímavější.

Událost na Facebooku

Další informace k výstavě

Trojboká souprava

Tyhle trojboké vázy mě vlastně nikdy moc nezaujaly. V bazarech se daly pořídit za pár korun, protože nepatří mezi sběratelsky oblíbené kusy. Chybí jim wow efekt. Nemají reliéfní výzdobu, zkrátka jsou moc obyčejné. Patří mezi ten typ výrobků, které nevypadají samy o sobě nic moc, ale o to více dávají vyniknout květinám ve váze, dortíku na misce, švestkovému kompotu.

A tak jsem je občas koupil a postupně přibyly i mísy, popelník a žardiniéra, vše v typických odstínech českého lisovaného skla. Už nějakou dobu jsem věděl, že je to projekt našeho předního návrháře lisovaček Františka Pečeného z padesátých let. Teprve nedávno jsem otevřel knihu Jana Mergla František Pečený, kterou v roce 2021 vydalo Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. A nestačil jsem se divit.

Píše se tam totiž, že soubor vznikal od roku 1955 v Heřmanově Huti v souvislosti s výzvou sklářskému průmyslu na přípravu kolekcí pro EXPO 58 v Bruselu. A že byl do této kolekce skutečně zařazen. Teprve po výstavě se dostal do sériové výroby, kde vydržel řadu let. O jeho oblibě svědčí fakt, že byl ještě v roce 1963 součástí tzv. generální kolekce, čili výběru vlajkových výrobků, jimiž se chlubil Skloexport svým zahraničním zákazníkům.

A co o něm v knize píše odborník? „Ve tvaru vázy, v jejím na první pohled lapidárním řešení se Pečenému podařilo jedinečně propojit a využít potenciál techniky ručního lisování a světelný, případně barevný účinek různě silné vrstvy skla.

Zároveň ale přitom nalézá esteticky působivou kombinaci organicky stáčeného tvaru s funkcionalistickou utilitárností geometricky strohého a hladkého tělesa.

Vázu lze proto posuzovat nejen jako promyšlenou a svébytnou reakci na podněty poválečného modernismu, ale i jako příklad nového přístupu k možnostem designu v dané oblasti sklářské sériové produkce.

Ze širšího pohledu je její význam v souvislostech vývoje československého skla padesátých let o to větší, že jako běžný sériový výrobek snese srovnání s unikátními díly z dalších oborů sklářské tvorby. Ať už s řemeslně špičkovými kreacemi hutního skla ze škrdlovické huti či dokonce s luxusními moserovskými, náročným sférickým brusem provedenými vázami.“ (Jan Mergl, František Pečený, s. 118.)

Tak to vidíte.

 

Váza, výr. č. 19973/150, návrh 1955, výroba od r. 1958, Sklárna Heřmanova Huť, n. p., návrh František Pečený.

Dezertní a kompotová mísa, výr. č. 19986/240 (plochá) a 19985/210 (hluboká), návrh 1955, výroba od r. 1958, Sklárna Heřmanova Huť, n. p., návrh František Pečený.

Popelník, výr. č. 19986/240, návrh 1955, výroba od r. 1958, Sklárna Heřmanova Huť, n. p., návrh František Pečený. 

 Žardiniéra, výr. č. 20057/295x165, návrh 1962, OBAS Teplice, závod Heřmanova Huť, návrh František Pečený.