Praha s květy

Před dvěma týdny jsem tu psal o servisech "z druhé vlny" s květinovými potisky. Tady je další z nich, moka servis Praha od Marie Rychlíkové, navržený pro restauraci na světové výstavě v Bruselu, kde získal Grand Prix. V roce 1961 byl servis zařazen do kolekce pro XII. trienále v Miláně. Brzy se Praha dostala i do běžné výroby v závodě Nová Role, ovšem s odlišně tvarovanou cukřenkou. Ta původní měla kónický tvar s úzkou základnou:

V roce 1962 se servis Praha dostal i na obálku časopisu Domov ve výtvarném zpracování Mirka Juny:

Je zajímavé, že byla Praha určena pro používání v restauracích Čedoku po celém Československu, a bruselský "křest ohněm" tak měl prověřit její praktičnost a odolnost. Možná proto byl nakonec pro sériovou výrobu zvolen jiný, stabilnější tvar cukřenky.

Pokud si chcete přečíst něco o přípravě porcelánových servisů pro bruselskou restauraci, reprodukuji pro vás zajímavý článek z časopisu Sklář a keramik z roku 1958. Stačí srolovat na konec příspěvku.

Limo - Pomo - Rokolo

 

Byly doby, kdy limonády vydržely v létě 3 dny a v zimě dnů šest. A skládaly se z ovocné šťávy, cukru, vody a kysličníku uhličitého.

Lišily se barvou, chutí a složením v každém regionu, stejně jako se lišily krémáčky, pribináčky, ostraváčky, smetánky a lipánky. A stejně, jako se lišila regionální piva - nejenom kvalitou vody, ale také (ne)dodržováním hygieny při výrobě.

Osmdesátá léta přinesla zprůmyslnění výroby a postupné vytlačování regionálních limonád univerzální "žlutou" a "červenou". Nápadité barevné nálepky v době kolapsu hospodářství zastupovaly "náhradní etikety" (poslední dvě, které dnes reprodukuji), nakonec se stalo normou pouhé základní označení na kovovém víčku, případně nápis NEALKO vytištěný přímo na lahvi.

To kdyby chtěl někdo tvrdit, že ty škodlivé, chemické, přeslazené a přesycené nápoje nepřirozených barev přišly až s kapitalismem. Kdepak, přišly už minimálně o dekádu dřív.

Žába

Žába patří mezi neznámější návrhy Hanny Orthwein (1916-1968), které vznikly během jejího desetiletého působení ve varšavském Ústavu průmyslového návrhářství (Instytut Wzornictwa Przemysłowego). V letech 1956-1966 v něm navrhla více než třicet figurek určených k výrobě v polských porcelánkách.

Žába se vyráběla ve třech velikostech nejprve v dolnoslezském Wałbrzychu (pouhých 30 km na sever od Broumova), později také v porcelánce Ćmielów na východě Polska. Obvykle bývá zdobena různými odstíny zeleného tónování a černou podglazurní tušovou kresbou, která patří mezi polská specifika.

A pozor, rok návrhu - 1957! Polský "new look" (tak mu v Polsku říkají) byl tehdy už v plném proudu, zatímco Jaroslav Ježek teprve chystal prvních pět figurek pro EXPO 58.

Značení je vcelku nevýrazné, takže může snadno dojít k záměně porcelánek: manufaktury Ćmielów a Chodzieź měly totiž v letech 1964-1980 velmi podobnou značku - písmeno Ć (C) v trojúhelníku, pod ním nápis ĆMIELÓW nebo CHODZIEŹ a na dalším řádku MADE IN POLAND. Protože měly obě porcelánky velmi podobný sortiment výrobků, včetně figurek, je občas potřeba hledat v knihách. Doporučuji zejména knihu Polski New Look od Barbary Banaś. Vlevo tušová značka dekoratéra.