MDŽ 2024

Vše nejlepší, milé dámy!

 

 

Děvana Mírová, keramická váza, výška 30 cm, před r. 1962.

Foto Karel Neubert. 

Reliéfní kachle z Uměleckých řemesel

Výtvarnice Lydia Hladíková (1925–1994) a Děvana Mírová (1922–2003) se proslavily zejména společnou prací pro architekturu. Jejich keramické objekty, květináče, zahradní plastiky, dekorativní stěny a obklady ozdobily řadu sídlišť a staveb z 60., 70. a 80. let 20. století, mimo jiné je najdete ve vysílači na Ještědu, na řadě pražských sídlišť včetně experimentálního sídliště Invalidovna, nebo třeba na fasádě obchodního domu Don v Hradci Králové. 

Třetí (a ne jen do počtu) byla v této tvůrčí skupině Marie Rychlíková (*1923), která slavila první úspěchy už v roce 1958 na bruselské výstavě, neboť navrhla porcelánové soubory pro restauraci v československém pavilonu – a získala za ně zlatou medaili. 

Do dějin světových výstav se už jako sehraná trojice zapsaly také v roce 1967, kdy navrhly keramický obklad fasády československého pavilonu na EXPO v Montrealu. Ne náhodou si je ke spolupráci na svých projektech vybrali i tři Karlové české architektury, Hubáček, Filsak a Prager.

My se však dnes podíváme na drobný dekorativní detail z rozsáhlé a bohaté tvorby prvních dvou protagonistek trojice H+M+R. Většina našich keramiků a keramiček si totiž přivydělávala drobnými dílky, které podle jejich návrhu v malých sériích vyráběl podnik Umělecká řemesla, případně je dokonce zhotovovali autorsky ve vlastní dílně a posléze prodávali prostřednictvím galerií Dílo. 

Dvě keramické reliéfní kachle s urbánním, resp. přírodním motivem reprodukuji i se zachovaným a docela zajímavým značením na zadní straně: nechybí autorská signatura, razítko UŘ v lipovém listu a poměrně složité číselné označení, ze kterého nejsem moc moudrý. Při troše fantazie by se z něj dal odvodit rok vzniku 1962, ale kdoví.