Dva kohouti na smetišti dějin

V období bruselské výstavy Vladimír Tichý navrhoval velice zajímavé a nápadité porcelánové objekty, které se tvarově vyrovnaly figurální tvorbě Jaroslava Ježka a dekorem zase glazurním experimentům Jindřicha Marka. Tichý si zvláště oblíbil ručně malované abstraktní solné dekory jemných pastelových odstínů. Tyto jeho práce jsou dnes velmi málo vídané a čekají na znovuobjevení.

U návrhu téhle vázy sáhl k zoomorfnímu tvaru připomínajícímu kohouta. Zřejmě pouhou náhodou došel k velmi podobnému tvaru, jako má porcelánová figurka kohouta od polského návrháře Lubomira Tomaszewského z roku 1957. Tichého váza byla publikována jako novinka v časopise Czechoslovak Glass Review v listopadu 1958, takže měl autor teoreticky možnost se už s projekty Tomaszewského seznámit.

Tím ale záhady kolem kopírování nekončí, protože tu máme také méně kvalitní neznačenou keramickou verzi se sytě modrou glazurou, která bezpochyby z Tichého návrhu přímo vychází. Zda se vyráběla s vědomím autora, dnes už asi nerozlouskneme.

Kohoutí vázy zaujmou také tím, že v kombinaci s jakoukoli květinou působí hravě a vtipně... a vlastně trochu nemístně. Vykračování mimo očekávání diváka a uživatele bylo pro Tichého práci charakteristické, stačí připomenout jeho známou vázu Charleston z roku 1962 nebo servis na černou kávu z roku 1958.

 

Bansetova vrtule

Tahle keramická vrtule je jedním z projektů manželů Bansetových pro severočeský Spojker, u kterého už překročili hranici užitého umění k volné komorní plastice. Možná to z fotografií není poznat, ale jedná se o vskutku velkou věc, na šířku má víc než 30 centimetrů.

Trochu vám možná připomene známý projekt ergonomických nůžek od Zdeňka Kováře, který zase navazoval na Vincence Makovského. Dokonce i Kovář ty nůžky jako zvětšený objekt z bronzu vystavoval jako volné umění, jak jste se mohli dozvědět na výstavě Kováře a jeho žáků. 

Tvorba manželů Bansetových zůstává i nadále málo známá, mimo jiné i kvůli tomu, že oba po roce 1968 odešli do Skandinávie.