Minulý měsíc se naše výstava polského a československého designu 60. let zastavila na další štaci - v Moskvě. A protože koncepcí vcelku dobře vystihuje letošní osmičková výročí, vzala nás letos pod křídla Česká centra a umožnila nám vystavovat na moskevském festivalu designu Design Next 2018.
Koncepce naší expozice zůstala stejná jako při loňské výstavě v Madridu, na pár desítkách metrů čtverečních ukazujeme to nejlepší z československého a polského designu od Bruselu po Srpen. Proměnou však prošly instalační stoly, které získaly stylové podnože značky Master & Master, graficky výstavu tentokrát zpracovala Beata Rakowská.
Vcelku dobře jsme zapadli mezi okolní retro instalace amerických a sovětských šedesátkových bouráků:
Chci se však hlavně podělit o některé moskevské skvosty, které bezpochyby zaujmou každého fanouška modernismu v socialistickém hávu. Začněme jednou hodně pre-bruselskou ikonou mezinárodního stylu. Poznáváte?
No jistě, Le Corbusierův Centrosojuz z let 1929-1936!
A tady je zase nádherně dynamický post-brusel: Výstavní pavilon Sovětského svazu z EXPO 67 v Montrealu. Architekt Michail Vasiljevič Posochin a kolektiv; dnes jej najdete ve výstavním areálu VDNCH. V pozadí další ikona sovětského modernismu 60. let - vysílač Ostankino z let 1963-1967:
Tady něco pro ctitele vetřelců a volavek - hlavní vchod Filologické fakulty Lomonosovy univerzity:
V areálu VDNCH mě zaujal i tento corbusierovský pavilon (údajně s expozicí plynárenství):
Cesta do Moskvy se samozřejmě neobejde bez návštěvy brutalistní ikony, přezdívané dům-koráb, což je čtyřsetmetrové betonové monstrum s téměř tisíci byty. Více fotek třeba zde.
Nejdynamičtější stavbou moskevského socíku je Muzeum kosmonautiky, tedy hlavně jeho nadzemní část, která vznikla v roce 1964 jako Památník pokořitelů kosmu (takto kostrbatě to překládá Wikipedie). Znáte, že? Je to slavné.
Plot muzea je pokryt rozkošnými Sputniky:
A tady máme jednoho pokořitele v nadživotní velikosti, se Sputnikem v ruce. Stanice metra Rižská.
Když už jsme u toho metra, s Moskvě nemají jen stalinistickou opulenci, ale také pár skvostů čistě dle našeho gusta. Lustry připomínající Atomium ve stanici Mendělejevská...
Případně tato rozkošná vitráž hlásající MÍR v pěti jazycích a k tomu technicistní osvětlení ve stanici Šabolovská.
A na závěr pár designových korábů brázdících dodnes ulice Moskvy. Smíchovské tramvaje T3. Některé z nich jsou opravdu speciální, například nemají prostřední dveře, protože se dodnes používá systém nastupování pouze u řidiče (v každé tramvaji je turniket, samozřejmě to hrozně zdržuje) a vystupování pouze zadními dveřmi, takže se dav uvnitř neustále přesouvá zepředu dozadu.
Další zajímavý model tramvaje má dveře po obou stranách vozu. Když jste dva vozy spřáhli zadky k sobě, mohli jste je tak používat pro jízdu tam i zpět bez nutnosti použití tramvajové smyčky. Jak praktické! Prý to vymysleli kvůli olympiádě v roce 1980. V interiéru mají proto část sedadel opačně, takže se část cestujících vždycky veze pozadu, ale zase můžou koukat na ty, co jedou po směru...
Každý, kdo má tétrojky v lásce, se v Moskvě bude tetelit blahem.
