Ležák Dudák Tupadelské

Pivní etikety, Československo, 60. - 80. léta 20. století.

O dobrém designu a maňáscích z Hamira

Možná budete brblat, že tohle přece k designu nepatří, ale uvidíte sami, jen dejte maňáskům šanci.

Plyšové hračky a maňáskové loutky se vyráběly v národním podniku Hamiro Rokycany. Jako v mnoha dalších odvětvích průmyslu, i do tohoto podniku byli povoláni výtvarníci, aby pozvedli úroveň vyráběných hraček. Již před válkou byla firma Karla Pospíšila Hamiro úspěšnou a světoznámou značkou, exportující do celého světa. Po znárodnění bylo tedy na co navazovat, československé hračky byly přece spolehlivým zdrojem valut.

Asi nejvýrazněji se v designu plyšových hraček a loutek zapsala dnes pozapomenutá malířka a textilní výtvarnice Marica Procházková-Hybínová (1928-1988). V letech 1945-1952 vystudovala VŠUP pod vedením prof. Josefa Nováka. Za své návrhy získala několik ocenění, účastnila se kolektivních výstav, působila i jako pedagožka v oboru textilní výtvarnictví. Dokonce navrhla několik gumových hraček pro Gumotex Břeclav, najdete je ZDE.

Malá odbočka: V roce 1967 byla založena oborová soutěž Vynikající výrobek, kterou vyhlašovala organizace CID (Czechoslovak Industrial Design) - Středisko výtvarné kultury výroby se sídlem v Praze. Do prvního ročníku bylo přihlášeno celkem 738 výrobků, z nichž bylo vybráno osmnáct nejlepších. Zvláštní ocenění získal nám známý Adolf Matura za své lisované sklo, oceněni byli také Ladislav Oliva (opět lisované sklo), Antonín škoda (návrhy keramiky pro Jihotvar) a další.

Cena Vynikající výrobek 1966 však putovala i k Marice Hybínové, za kolekci maňásků, na které se právě díváte. "Porota ocenila u výrobků vkusnou modelaci hlav a vytvoření takového typu, který umožňuje malbou časté obměny. Všechny předložené varianty mají vysokou výtvarnou úroveň" (z hodnocení poroty).

Několik tvarů plastových hlaviček tedy slouží jako základ pro velké množství variací. Různorodosti bylo možné dosáhnout nejen odlišnou malbou, ale i textilní částí loutky. Stejná hlavička tak jednou představuje čerta, podruhé harlekýna.

Maňásek Kominík, Vynikající výrobek 1966 (chybí mu kominická štětka).

Maňásek Oldřich (Olda), Vynikající výrobek 1966. Jeho protějškem byl maňásek Boženka.

Maňásci Čert a Kašpárek, 1966.

Maňásek Kašpárek (Harlekýn), 1966.

Maňásek Eskymácká dívka (s pracovním názvem Björk), 2. polovina 60. let.

Papírové značky, se kterými se maňásci prodávali. Vlevo tradiční logo Hamira s medvědem, vpravo jedna z exportních variant.

Tolik tedy o jedné nedoceněné kapitole z dějin designu hraček.

To ale není vše - o něco dříve, pravděpodobně už od 50. let, totiž Hamiro vyrábělo i zvířecí maňásky, po výtvarné stránce navazující ještě na předválečné vzory. Stačí je srovnat s dobovou světovou produkcí. Analogií najdeme mnoho a je téměř nemožné určit, kdo koho na světě kopíroval. Snad jde o nějakou zaužívanou celosvětovou hračkářkou typologii, jinak si nedovedu vysvětlit, proč byly třeba opice vlastně všude stejné.

Charleston

Váza Charleston Vladimíra Tichého z roku 1962 má dvě hrdla a je zdobena technikou podglazurních solí. Vyráběla ji porcelánka Royal Dux (Karlovarský porcelán, n.p.). Ve své době se prodávala za 60 Kčs. Byla publikována v časopise Domov 3/1962.

Čistá krása

Rozměrná porcelánová plastika Ležící antilopa z roku 1958 patří k nejkrásnějším dílům Jaroslava Ježka. Autor ji navrhl ve svých pětatřiceti letech, ve stejné době, jako známé tři koníky, oceněné na výstavě v Bruselu zlatou medailí. Na antilopu se sice tehdy nedostalo, její krása je však zcela nadčasová.

Kdo chce trochu lépe pochopit, v čem spočívá genialita Ježkova sochařství, nechť antilopu srovná s nedávno publikovaným Kozorohem Vincence Vinglera. Ježek, tak jako nikdo jiný, dokáže vystihnout dynamickou křivku, aniž by narušil stabilitu celku. Modeluje tvar pomocí světla a stínu, jako bychom se dívali na něco nehmotného, průsvitného jako ektoplazma, jejíž existencí si nejsme jisti. Stále však máme před sebou portrét zcela konkrétního zvířete, bez groteskní zkratky, bez komiksové stylizace. Portrét ušlechtilé, vážné bytosti.

V některých zdrojích je plastika označena i jako Raněná antilopa. Možná, že se ve skutečnosti nedíváme na idylický odpočinek spokojené antilopy. Možná je to velmi zpomalený záběr smrtelně zraněného zvířete kácejícího se k zemi.