Polský Manchester. Tak se už od 19. století přezdívalo textilnímu srdci Polska, Lodži. Město se stovkami továren, přádelen, tkalcoven a výrobních podniků, počtem obyvatel blížící se tři čtvrtě milionu, s hustou šachovnicovou zástavbou podle amerického vzoru. Oproti jiným průmyslovým centrům se Lodž nedělí na výrobní a chudinský East End a bohatý, reprezentativní, parkový West End. Vše je tu promícháno na jednom místě, fabrika, továrníkův palác i dělnické domky.
Pomyslným středem města je pětikilometrová ulice Piotrkowska, dnes z větší části pěší zóna, za socialismu výkladní skříň města, kam se jezdilo za nákupy i z Varšavy. V roce 1973 byste tu napočítali neuvěřitelných 159 neonů všech typů, téměř polovinu všech světelných reklam ve městě.
Dobová pohlednice s večerním pohledem na Piotrkowskou ulici, 60. léta.
Kreativní práce s osvětlením a světelnou reklamou má v Lodži dlouhou tradici. Už v meziválečném období bychom zde našli množství nápisů složených z žárovek á la Broadway, moderní činžovní domy ve stylu nautického funkcionalismu měly podsvětlená označení, dodnes se na některých domech zachovaly i raritní podsvětlené názvy ulic.
Vydal jsem se tedy po stopách slavných lodžských neonů. Na prvních pěti fotografiích uvidíte fragmenty neonových reklam z okolí Piotrkowské. Vesměs po nich už zůstaly pouze výložníky kolmo umístěné k fasádě, občas i s kovovým výpletem, na který se upevňovaly skleněné trubice.
Výjimečně ještě dokážeme dešifrovat, co asi měla daná reklama sdělovat:
Jsou však také neony, které se dočkaly v posledních letech renovace. V první řadě slavná pohádková husička Balbínka (Gąska Balbinka), rekonstruovaná v roce 2005 (aktuálně však nesvítí):
Stále funkční sekvenční neon divadla Teatr Nowy, opravený v roce 2004. Dokonce známe jeho autory - Ryszard Macharowski a Roman Szybilski, podepsaní pod řadou světelných a velkoplošných malovaných reklam.
Obnovy se dočkalo také roztomilé kotě s klubíčkem:
Druhý, patřící k těm nejznámějším, byl dříve sekvenční. Pohárky se postupně plnily šampaňským, jednotlivá písmena se stejně tak odspoda nahoru vybarvovala vodorovnými trubicemi. Na závěr se objevily bublinky. Neon měl přitáhnout pozornost k restauračnímu zařízení Kaskada, otevřenému v roce 1974. Jeho autory jsou Jerzy Janikowski, Ryszard Macharowski a Roman Szybilski.
K velkým střešním neonům patří i reklama na knihkupectví a nakladatelství PWN:
Snesme se však z výšin zpět do uličního parteru. I zde dosud najdeme několik zachovalých skvostů:
Neonové dědictví je v Lodži velmi dobře zmapováno, kromě knihy Bartosze Stępieně Łódzkie neony (2014) existují i webové stránky a hned dvě facebookové skupiny. Není tedy divu, že se v Lodži neony nejen opravují, ale vznikají také nové.
Třeba dílo Agnieszky Spiewińské (2011), pocta průkopníkovi konstruktivismu a abstrakce Władysławu Strzemińskému. Vzniklo díky nadaci Lux pro monumentis, která každoročně v Lodži pořádá velkorysý festival světla LIGHT MOVE FESTIVAL.
V rámci festivalu vznikl i světelný objekt Duha Agnieszky Chojnacké (2011):
A na závěr tři menší světelné reklamy ze současnosti:
