LETNÍ SPECIÁL: Prázdniny u babičky

Srpen už se pomalu chýlí ke konci, takže je nejvyšší čas na letní speciál. Tentokrát nepojedeme k moři, ale podíváme se, jak dětičky v socialistickém bezčasí trávily prázdniny u babičky. Pomůžou nám k tomu náhodně zakoupené diapozitivy.

Třeba vám tihle roztomilí špunti připomenou vaše vlastní lumpárny.

 

Lovecké motivy

Tenhle velký keramický talíř mám už velmi dlouho a vždycky mě znovu nadchne svou jednoduchou dekorativností. Trochu z ozvěn art-déca, trochu poválečného organického modernismu a k tomu estetika pravěkých kultur lovců a sběračů.

Díky přesné signatuře známe jeho autora: maďarský keramik Géza Mészáros (1918–1987) je kromě svých monumentálních figurálních reliéfů pro architekturu znám zejména drobnými žánrovými figurkami. Tenhle talíř se jeho tvorbě poněkud vymyká, i když se na internetu pár obdobných taky najde.

A ještě něco: podle všeho Géza Mészáros svou tvorbu vystavoval také v maďarském pavilonu na EXPO 58 v Bruselu.

Puntíkový Athos

Porcelánový servis Athos navrhl ve vývojovém závodě Lesov návrhář Ladislav Švarc (1933–2018) v roce 1967. Již o rok později jej do výroby zavedla zbrusu nová porcelánka v Klášterci nad Ohří.

Na svou dobu vysoce moderní továrna, postavená na zelené louce a fungující dodnes, umožňovala uskutečnit řadu technologických inovací při výrobě a dekorování porcelánu. U tvaru Athos byl poprvé použit nový způsob sítotiskového vícebarevného potisku. Čtvercový tvar některých částí servisu tomu byl také přizpůsoben a k plošnému ornamentálnímu dekorování přímo vybízel.

V krátké době let 1968–1972 se tak vyrojila dlouhá řada pozoruhodných dekorů sice s proměnlivou uměleckou úrovní, zato však nesmírně populárních u tuzemských zákazníků. Servis Athos se stal jedním z poznávacích znaků československých domácností 70. let minulého století.

Puntíkový dekor, který dnes představujeme, vznikl v šesti barevných variantách v rámci kolekce na první Mezinárodní veletrh spotřebního zboží, který se konal v Brně roku 1970.

Tolik tedy reprodukce dobových propagačních fotografií z časopisu Czechoslovak Glass Review. A na závěr pár snímků ze současnosti:

Neony ve Vídni REVISITED

Světla večerní Vídně, zvlášť v okolí obchodní tepny Mariahilfer Strasse, mají své kouzlo. Vídeňáci mají docela odvahu k experimentům a nebojí se tvarové a barevné pestrosti ani tam, kde by u nás už dávno zasáhli památkáři.

Přesto z tamních světelných reklam září elegance s kapkou starosvětskosti. Vyfotil jsem pro Vás ty nejzajímavější, na které jsem narazil. Oproti roku 2011, ze kterého pochází první můj příspěvek, prošly mnohé neony modernizací, která jim však na kráse neubrala. A kolik jich stále funguje!

Začněme tedy jedním současným kouskem: modernizovaná led-diodová reklama (nomen omen prodejny svítidel) měnící barevné odstíny mě docela nadchla, i když jí kousek nefungoval:

Naši tour po starých vídeňských neonech bychom ale měli zahájit pěkně stylově, v kavárně.

Slavná cukrárenská síť Aida se bez typického růžového neonu prostě neobejde.

Taky reklamní hodiny lze pojmout s grácií:

Ještě jedna zřejmě už velmi stará rarita, podsvětlený kazetový vývěsní štít, možná pamatuje i c. k. monarchii:

A teď už nápisy, jak to leží a běží: