Zaostřeno na šlehač smetany Rostex

 

Jistě si vzpomínáte. Bombičkový šlehač smetany z národního podniku Rostex Moravská Třebová. Dnes už by šlehačkou sycenou kysličníkem dusným leckdo pohrdal. Ale ta kombinace černého plastu a chemicky zelenkavého eloxovaného hliníku má svoje kouzlo. Znáte ten pocit, tajně si nastříkat plnou pusu šlehačky a doufat, že vás nikdo na rodinné sešlosti nezahlédl?

 

Pokud jste se nechali unést nostalgií, vězte, že ani tenhle kousek vyráběný od 70. let nebyl bez problémů. Že nefunguje, jak má? Tady máte odpověď výrobce:

 

Takže se laskavě seznamte s návodem k použití, než nám šlehačkový autosifon pokazíte:

Ovšem jestli si myslíte, že jen správné používání povede k všeobecné spokojenosti, docela se pletete, protože budete potřebovat hlavně ty sifonové bombičky, které nikde už půl roku nejsou k sehnání!

 

Takže z toho je jen další (moc hezká, designová) škatule s nepoužitelnou hračkou uvnitř:

Polský Krokus

Seznamte se s ikonou polského bruselu: porcelánový servis Krokus z roku 1960. Jeho autorem byl designér Wincenty Potacki (1904–2001), který pro známou porcelánku Ćmielów projektoval už v předválečných letech (od roku 1935) a za desítky let úspěšné spolupráce pro ni připravil desítky populárních vzorů jídelních a nápojových servisů. Jen v roce 1960 byly do výroby v Ćmielově zavedeny hned čtyři servisy podle jeho návrhu: kromě Krokusu také neméně ikonická Goplana, a k nim Lady a Ida – všechny jsou dnes velmi sběratelsky žádané. Brzy po nich následovaly neméně známé Potackého servisy London, June a Joanna.

Oproti našim umělcům a designérům spojeným s érou bruselu, kteří se vesměs všichni narodili ve 20. letech (se stými výročími narození se roztrhl pytel), je Potacki zástupcem starší generace, jež měla bohaté předválečné zkušenosti z výroby a zůstala aktivní i v době zestátněného průmyslu. Možná byste neřekli, že (na svou dobu) hravý a svěží fazón Krokusu a dalších zmíněných servisů navrhoval umělec před šedesátkou. Pro Ćmielów přitom pracoval až do roku 1991!

Na fotkách dnes představuji Krokus ve velmi decentní černobílé variantě s typickým polským proškrabovaným dekorem. Pokud už jste lehce znuděni světem českých servisů Jaroslava Ježka, možná vám přijde k chuti některý z hravých porcelánových servisů ze Ćmielova. Potackého návrhy si můžete prohlédnout třeba na webu muzea v Kielcích nebo aukčního domu Desa Unicum.

Radostné Velikonoce!

Velikonoční pohlednice, 60.-80. léta.

Reliéfní kachle z Uměleckých řemesel

Výtvarnice Lydia Hladíková (1925–1994) a Děvana Mírová (1922–2003) se proslavily zejména společnou prací pro architekturu. Jejich keramické objekty, květináče, zahradní plastiky, dekorativní stěny a obklady ozdobily řadu sídlišť a staveb z 60., 70. a 80. let 20. století, mimo jiné je najdete ve vysílači na Ještědu, na řadě pražských sídlišť včetně experimentálního sídliště Invalidovna, nebo třeba na fasádě obchodního domu Don v Hradci Králové. 

Třetí (a ne jen do počtu) byla v této tvůrčí skupině Marie Rychlíková (*1923), která slavila první úspěchy už v roce 1958 na bruselské výstavě, neboť navrhla porcelánové soubory pro restauraci v československém pavilonu – a získala za ně zlatou medaili. 

Do dějin světových výstav se už jako sehraná trojice zapsaly také v roce 1967, kdy navrhly keramický obklad fasády československého pavilonu na EXPO v Montrealu. Ne náhodou si je ke spolupráci na svých projektech vybrali i tři Karlové české architektury, Hubáček, Filsak a Prager.

My se však dnes podíváme na drobný dekorativní detail z rozsáhlé a bohaté tvorby prvních dvou protagonistek trojice H+M+R. Většina našich keramiků a keramiček si totiž přivydělávala drobnými dílky, které podle jejich návrhu v malých sériích vyráběl podnik Umělecká řemesla, případně je dokonce zhotovovali autorsky ve vlastní dílně a posléze prodávali prostřednictvím galerií Dílo. 

Dvě keramické reliéfní kachle s urbánním, resp. přírodním motivem reprodukuji i se zachovaným a docela zajímavým značením na zadní straně: nechybí autorská signatura, razítko UŘ v lipovém listu a poměrně složité číselné označení, ze kterého nejsem moc moudrý. Při troše fantazie by se z něj dal odvodit rok vzniku 1962, ale kdoví.

Do nitra granátu

Likérovou soupravu z foukaného granátového skla se zlatým potiskem navrhl počátkem 70. let. 20. stol. Jan Gabrhel (1930–2017) ve své domovské sklárně Český křišťál v Chlumu u Třeboně. Zachovala se v původním, nepříliš luxusně pojatém balení (bývala i luxusnější, se saténovou výstelkou) a vzhledem k „niternému“ potisku byla bezpochyby určena pro domácí trh.

Kostelecký Zsolnay

Tuhle keramiku s kovově lesklou černozelenou glazurou u nás produkovalo výrobní družstvo Keramo Praha poněkud podle vzoru světoznámé zsolnayské keramiky z maďarské Pécse, kde byla tzv. eosinová glazura poprvé představena v roce 1891.

 

EDITOVÁNO: Spor o autorství Jitky Forejtové

Zatím jsem nikde nenašel 100% spolehlivý zdroj informace, že autorkou všech těchto zajímavých keramických ženských figur je právě Jitka Forejtová. Dcera paní Forejtové naopak toto tvrzení kategoricky odmítá. Faktem však zůstává, že výtvarnice pro družstvo navrhovala figurální i užitkovou keramiku, a to zřejmě již od roku 1965 minimálně do poloviny 70. let. 

Pokud bychom tedy měli mezi těmito figurami vybrat tu, která je tvorbě Jitky Forejtové nejvíce podobná, pak to bude ta na fotografii úplně vpravo: sedící dívka s rukama založenýma v klíně. Stejně tak dvě nástěnné plastiky (žena s deštníkem, žena s kočkou) by bylo možné Jitce Forejtové přiřknout. U ostatních je její autorství velmi nepravděpodobné.

Nejistota v datování a autorství je dána také tím, že se jednalo o družstevní výrobu jaksi béčkové kvality, kterou mnozí šmahem řadili do kategorie líbezného kýče. Povaha keramického materiálu navíc dosti deformuje některé subtilnější tvary, jen se koukněte na ta ramena, na ty bicepsy á la Rambo u dívky česající si vlasy. Oproti porcelánu tyhle figurky působí neohrabaně a hamatně. 

Snad proto se o nich dobový odborný tisk – pokud je mi známo – vůbec nezmiňuje, až na jednu špatnou reprodukci (z roku 1965 v časopise Sklář a keramik) z jakési družstevní výstavky.

Dnes je ale situace jiná a na vlně obliby veškerého bruselského retra se úspěšně vrací i tenhle kostelecký Zsolnay. 

A proč zrovna kostelecký? Pod družstvo Keramo Praha spadal také výrobní závod v Kostelci nad Černými lesy, kde se většina návrhů Jitky Forejtové vyráběla.

Jitka Forejtová (1923–1996)

 

Pravděpodobný návrh Jitky Forejtové.

 

Pravděpodobné návrhy Jitky Forejtové.