Josef Michal Hospodka stoletý

Dneska by sté narozeniny oslavil jeden z našich nejlepších a nejproduktivnějších sklářských výtvarníků 20. století, Josef Michal Hospodka. Protože je mezi svými vrstevníky, zakladateli moderního českého skla, neprávem opomíjen, rád bych alespoň stručně přiblížil jeho životaběh.

Narodil se 21. ledna 1923 ve Švihově u Chrudimi, studoval na grafické škole v Praze a následně (s válečnou přestávkou) také na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru prof. Josefa Holečka, přechodně také v ateliéru Josefa Kaplického. Patří tedy do generace českých sklářských výtvarníků, kteří pomáhali obnovit severočeské sklářství v prvních poválečných letech. Mezi jeho spolužáky patřili (budoucí) manželé Roubíčkovi, Stanislav Libenský nebo Věra Lišková.

Ve dvaadvaceti letech byl jako čerstvý absolvent „převelen“ do Nového Boru. Vyučoval zde na odborné sklářské škole, zpočátku se věnoval broušenému a rytému sklu, ale celoživotní zálibu našel ve skle hutním. V letech 1952–1970 působil jako výtvarník n. p. Borské sklo, od r. 1962 byl vedoucím oddělení hutního skla a zaměřoval se na experimentální ruční výrobu velkých sérií hutního skla.

V roce 1952 se stal vedoucím výtvarníkem v huti Chřibská, která se specializovala na formování skla stlačeným vzduchem. Výtvarné směřování výrazně ovlivnil právě Hospodka, jenž si oblíbil zejména opalinové (opakní) sklo v kombinaci s barevným sklem transparentním. Pracoval s bohatou škálou barev a tvarů, zaměřoval se na soubory stolního užitkového skla. Styl hutního skla Josefa Hospodky ve výrobě v Chřibské převládal celá desetiletí a některé jeho návrhy se v řadě variací vyráběly ještě kolem roku 2000. V hutní praxi také vychoval řadu sklářských výtvarníků, v Chřibské spolupracoval například s o sedm let mladším návrhářem Františkem Koudelkou. U některých návrhů je možné označit je za spoluautory. Stejně tak v 50. letech Hospodka spolupracoval na některých návrzích s Reném Roubíčkem, který patřil k jeho nejbližším přátelům.

Za Hospodkova působení v Chřibské zde vznikaly také některé práce manželů Roubíčkových (včetně Roubíčkových Korálů) a světoznámé experimenty Pavla Hlavy, jenž zde vyzkoušel některé novátorské techniky, jako bylo vpichování nebo zatavování kovové fólie.

Své návrhy Hospodka uplatnil také v huti Škrdlovice a huti Prácheň v Kamenickém Šenově. Právě v tomto proslaveném sklářském městě dlouho učil jako pedagog na Střední uměleckoprůmyslové sklářské škole, v normalizačních letech 1970–1985 byl dokonce jejím ředitelem.

Zemřel 9. ledna 1989 v Chřibské ve věku 66 let.

Z Hospodkova rozsáhlého díla dnes vybírám krásné prácheňské a chřibské stolní propriety – vázy, popelníky a mísu na ovoce. Všechny objekty vznikly ve druhé polovině 60. let a společnou mají právě Hospodkovu typickou a oblíbenou kombinaci bílého, slabě zakaleného opalinového skla s transparentním sklem několika barev.