Hlavní nádraží v Havířově bylo postaveno v letech
1964-1969 podle návrhu architekta
Josefa Hrejsemnou. Architekt při jeho výzdobě spolupracoval s "brutalistním" sochařem
Václavem Urubou, který je autorem betonové skulptury před budovou.
Budova s
proskleným rizalitem navazuje na tvarosloví bruselského stylu, které inovuje prvky tehdy nastupujícího brutalismu.
Ostravsko se může pochlubit
souborem vynikajících nádražních budov v bruselském stylu, které jsou českým unikátem.
Nádraží v Havířově (1964-1969),
Ostravě-Vítkovicích (1963-1967) a
Hlavní nádraží Ostrava (1966-1974)
by měla být společně památkově chráněna, dokud je ještě co chránit.
Přehledný až strohý interiér dynamizují
plastické op-artové rastry na stropě, tento motiv je zopakován i na kamenné dlažbě, což vyvolává pocit zrcadlení.
Schodiště plavných tvarů láká na ochoz, kde se nacházela restaurace. V přízemí jsou pokladny, bufet a toalety. Vše přehledně a logicky situováno.
Geometrické kompozice nepřestávají fascinovat ani po čtyřiceti letech.
Obligátní skleněná
mozaika s "mírovým" motivem zútulňuje monochromní vyznění interiéru.
Kutilská posezení z překližky vyvolávají úsměv, ovšem jasná koncepce se jim nedá upřít.
Na fasádě se zachoval i
rozkošný původní neon.
Informace o
bruselu na Ostravsku najdete na stránkách časopisu
Protimluv.
Vyhrabal jsem u rodičů čajový šálek z dětství a zase z něj piju čaj. Nejlépe se hodí ke stolním hrám, motivy tří opevněných hradů připomínají Carcassonne. Kouzelné fanty na podšálku zase evokují hru Z pohádky do pohádky.
Dětský čajový servis (šapo), Karlovarský porcelán, n.p., závod Loket (Epiag), Československo, 70. - 80. léta
Miska se Sputnikem, glazovaná keramika, Spojker n.p., závod Trnovany u Teplic (Dittmar Urbach), 60. léta
Někde hluboko v podvědomí si tyhle talířky pamatuju z dětství - ze školky? z jeslí? - ale nedokážu určit, co vlastně byly zač. K čemu se používaly? Z čeho jsou vyrobené? Vypadá to jako tvrzený tvarovaný vixlajvant či lamino. Pamatujete si je také?
Moka servis Rafaela, návrh Jaroslav Ježek 1963, Karlovarský porcelán, n.p., vývojový závod Lesov, od roku 1965 vyráběl závod Nová Role.
Kalíšky na vejce, plast, vyrobila firma Sonja PLASTIC, Wolkenstein, Německá demokratická republika, 60.-80. léta
Hlavní nádraží v Havířově bylo postaveno v letech 1964-1969 podle návrhu architekta Josefa Hrejsemnou. Architekt při jeho výzdobě spolupracoval s "brutalistním" sochařem Václavem Urubou, který je autorem betonové skulptury před budovou.
Budova s proskleným rizalitem navazuje na tvarosloví bruselského stylu, které inovuje prvky tehdy nastupujícího brutalismu.
Ostravsko se může pochlubit souborem vynikajících nádražních budov v bruselském stylu, které jsou českým unikátem. Nádraží v Havířově (1964-1969), Ostravě-Vítkovicích (1963-1967) a Hlavní nádraží Ostrava (1966-1974) by měla být společně památkově chráněna, dokud je ještě co chránit.
Přehledný až strohý interiér dynamizují plastické op-artové rastry na stropě, tento motiv je zopakován i na kamenné dlažbě, což vyvolává pocit zrcadlení.
Schodiště plavných tvarů láká na ochoz, kde se nacházela restaurace. V přízemí jsou pokladny, bufet a toalety. Vše přehledně a logicky situováno.
Geometrické kompozice nepřestávají fascinovat ani po čtyřiceti letech.
Obligátní skleněná mozaika s "mírovým" motivem zútulňuje monochromní vyznění interiéru.
Kutilská posezení z překližky vyvolávají úsměv, ovšem jasná koncepce se jim nedá upřít.
Na fasádě se zachoval i rozkošný původní neon. 
