Tentokrát tedy nikoli bruselské neony, ale neony ve městě Brusel. Vyznačují se buď vlámskou strohostí (Hotel Derby na Etterbeeku), nebo francouzskou neobarokní elegancí, jako střešní reklamy v okolí Avenue Louise. Oproti jiným městům a jiným státům se nesnaží působit moderně, nebojí se archaických typů písma, nevyhýbají se zdobnosti až za hranici kýče. Jsou své.
Svůj neon má i jedna z tradičních bruselských brasserií Le Cirio, založená již roku 1886. Ano, je to ta, kde trávil čas Jacques Brel. Podnik s neuvěřitelně autentickou atmosférou přelomu století má neon s kudrlinkami á la Art Nouveau.
Velmi často v Bruselu neony označují lékárny. Mou pozornost vzbudilo třeba toto zvláštní světelné kanelování antikizujícího sloupu...
V Bruselu najdeme hned dvě místa, kde se neonové reklamy kumulují už od poválečné doby a kde najdeme skutečné skvosty, jež možná pamatují ještě éru EXPO 58. První z nich je Řeznická ulice v historickém centru (Rue des Bouchers), která je celá památkově chráněná a údajně se to týká i neonů. Nevím, co je na tom pravdy, ale dýchlo to tady na mě zašlou slávou raných šedesátých. Protože je to ulice úzká a středověká, je většina světelných nápisů vertikální.
Druhým místem se značným výskytem neonů je někdejší rybí trh v okolí gotického kostela sv. Kateřiny (Quai aux Briques). Trh byl sice zrušen v roce 1955, ale místo je stále vyhlášené rybími restauracemi s nabídkou ústřic, langust a humrů.
Co by to byl za výlet do Bruselu, kdybychom nenavštívili také čurajícího chlapečka. Naproti bronzovému originálu najdeme neméně originální nárožní neon Manneken Pis s hned dvěma čurajícími chlapečky naráz.
Žádné komentáře:
Okomentovat